Byla to akce obecní knihovny a konala se ve školní jídelně pro žáky školy. Tak jak už to je obvyklé u cestovatelských besed cestovatelé první dvě hodiny povídali mladším žákům a druhé dvě hodiny žákům starším. Všichni najednou by se do školní jídelny nevešli.

Manželé Jiří a Alena Márovi už procestovali většinu kontinentů, původně se svým synem Jirkou upoutaným na invalidní vozík pro svalovou dystrofii. Po jeho smrti pokračují v cestování sami. O svých cestách už napsali několik knih a uskutečnili řadu besed. V naší obci už besedovali několikrát. Tentokrát o svém loňském putování po Indočíně, kde strávili 42 dnů. Hovořili například o svých zážitcích v Barmě, o zdejší tropické přírodě, o zdejších lidech, o neuvěřitelném počtu nádherných budhistických svatyní, o gigantických sochách ležícího Buddhy, také o zvláštnostech zdejšího cestování, stravování atd.

Děti například velmi zaujalo jejich povídání o jídelníčku zdejších lidí. Jídlo se zde vždy, to je ráno, v poledne i večer, skládá z polévky, rýže a k ní trochy zeleniny, případně kousku ryby nebo například několika opražených červů.  Používá se hodně koření, které v Evropě ani neznáme, jídlo bývá opravdu hodně „ostré“. Lidé se většinou stravují na ulici u stánků. Pečivo nebo chleba nejedí, ani není v obchodech. Zdejší strava často způsobuje Evropanům vážné zažívací potíže. Při putování po zemi je proto dobré mít zkušeného zdejšího průvodce, který ze své průvodcovské praxe ví, které jídlo a od kterého kuchaře může Evropan bez následků jíst.

Témat besedy bylo hodně, všechny byly velmi zajímavé. Dětem se beseda líbila.